|
Goetheova růže
Když Goethe vyrazil z Karlových Varů |
|
| „Znáš tu zem, kde citrony kvetou, v temném listí zlaté pomeranče září, kde lehký větrík z nebe vane, kde myrta tiše nad vavřincem kvete, znáš tu zem? Tak tam, tak tam bych chtěla s tebou, milý, odjet!“ |
|
| Tuto snivou báseň napsal Johann Wolfgang
Goethe v roce 1780 ve „Viléma Meistera léta učňovská“ před svou první italskou cestou. Tuto zemi chtěl již navštívit od svého dětství. To byla země jeho touhy. Catharina Elisabeth Goethe(-ová), jeho matka, mu psala do Říma: „Milý syne,... Jásat bych chtěla z radosti, že Tvé přání, které od mládí máš, na duši se teď splnilo...“. 3. září 1786 k tomu tedy došlo. Vybaven falešnými papíry na pseudonym Johann Philipp Möller, obchodník z Lipska, se Goethe tajně brzy ráno vytratil z lázeňského města Karlovy Vary. „Ve tři ráno jsem se vykradl z Karlových Varů, protože by mě nepustili pryč.“ Falešné jméno ho mělo chránit nejen před rychlým zásahem jeho vévody Carla Augusta, ale i před zvědavci, on byl přeci svým „Wertherem“ po celé Evropě známá osoba. Vystupovat pod falešným jménem mu k tomu přidávalo pocit svobody. V té době se Goethe již dávno necítil ve své kůži dobře. Nic se nevyvíjelo podle jeho představ, nic nešlo správně. Jeho práce pro vévodu Carla Augusta se mu stala po deseti letech nudná, vztah k Charlotte von Stein(ové) se nevyvíjel vůbec, stával se stále komplikovanějším, on se cítil „pod kontrolou“ a jistým způsobem „kárán“. Všechno kolem sebe vnímal jako neústupné, nečerstvé, tmavé a zkamenělé, na sebe samého upřené, svázané a úzké. Cítil se jako zkamenělé růže z Karlových Varů, které se tenkrát, jako dodnes, daly v tomto mondenním lázeňské městě koupit. Papírové růže, na kterých se, když ležely dva týdny v horké karlovarské minerálce, usadil kamenný sediment a dal jim zkamenělou podobu ...“....v těchto karlovarských růžích, které jsem hodně viděl, jsem se sám poznal...“. Johann Wolfgang Goethe vzal jako Johann Philipp Möller jednu z těch zkameněných růži s sebou. Měla ho na cestách připomínat na to, jak se v Německu úzce cítil. Jakmile překročil na Brenneru hlavní hřeben Alp: „ Světlo, světlo, to světlo tu vypadá volnější a světlejší...“. |
|
| V Padově byl nadšen z botanické zahrady,
tam hledal prvotní rostlinu, tam dostal od tamnějšího zahradníka dva listy od příbuzné prvotní rostliny. Schovával si je nadosmrti jako velký poklad. Jel dál a ani jednou se na zkamenělou růži nepodíval. Goethe se cítil volný, plný zvědavosti a vědychtivosti, proniklý radostí a otevřeností se jeho zkamenění rozpustilo, na co mu ještě byla zkameněná růže, zapomněl na ni. Teprve v Palermu, kde napsal nadšeně do svého notýsku: „Ve veřejných zahradách, přímo u loděniště, jsem potichu strávil nejpříjemnější hodiny. To je nejzázračnější místo na světě“. Pravidelně založené se nám přece zdá být kouzelné...“tady se cítil velice blízký své prvotní rostlině. Vzpomenul si udiveně na svou zkamenenou růži z Karlových Varů, ale už si nedovedl představit, že se cítil tak ztuhlý a na věky konzervovaný. On daroval svou zkameněnou růži jednomu zahradníkovi a přitom v duchu doufal, že také něco dostane: tip pro nalezení prvotní rostliny. To ale nedostal a později se mu ujasnilo, že tato prvotní rostlina se může chápat jako princip a né jako konkretní rostlina. Po návratu z Itálie ukončil vztah k Charlotte von Stein(-ové) a potkal dělnici jedné manufaktury na umělé květiny, Christianu Vulius(-ovou). Po pvním setkání s jeho později milovanou ženou si vzpomenul na zkameněnou růži, kterou nechal v Palermu, a dětinsky se radoval, že ta růže se teď, u této jeho dělnice, může oživit a že se skutečně oživila. Jeho zkamenělá růže z Karlových Varů se dodnes nachází v Palermu, ve sbírce botanické zahrady se na ní můžete podívat. Tam se jmenuje „La Rosa petriticata del signor Goethe“ (Zkamenelá růže pána Goethe) nebo krátce “Rosa del Goethe” (Goetheova růže). Literatura: 1. Jentsch, Ilse: Botanické zkameněniny v Itálii a ve Španělsku, Leverkusen 2002 2. Gersdorff von, Dagmar: Goetheova matka; Farnkfurt n M, 2001 3. Goethe J. W. v.: Viléma Meistera léta učňovská, Gutenbergprojekt, Internet 1998 4. Goethe J. W.v.:Cesta do Itálie, Gutenbergprojekt, Internet 1998 5. Goethe J. W. v.. Dopisy, Stuttgart,1928 6. Huber, Wolfgang: Růže vandruje, Mnichov, 1934 |
|
| www.museumderunerhoertendinge.de | |
